Markéta Marie Alacoque a Claude La Colombière

SVATÁ MARKÉTA MARIE ALACOQUE

(1647-1690)

Markéta Alacoque se narodila 22. července 1647 ve vesnici Lautecour v diecézi burgundského města Autun jako nejmladší z pěti dětí okresního královského notáře Clauda Alacoque. V osmi letech jí otec zemřel a matka ji poslala na výchovu ke klariskám do blízkého kláštera v Charolles. Byla to zbožná dívka, modlila se vroucně a mívala zjevení Ježíše na kříži. Nepřikládala tomu však žádnou nadpřirozenou váhu, myslela si, že to stejné prožívají i ostatní.

Po dvou letech klášterní formace Markéta onemocněla a musela se vrátit domů. Byla velmi hubená, trpěla silnými bolestmi a nemohla se čtyři roky téměř hýbat. Když už byla zoufalá, uzdravila se na přímluvu Panny Marie. Píše, že to bylo poté, co vyslovila slib, že se stane Mariinou duchovní dcerou. Když byla zdravá, tak ji však začala podporovat také rodina. Matka i sourozenci ji vedli k tomu, aby se provdala a starala se o rodinný majetek. Markétu sice nějaký čas život ve světě lákal, ale rozpomněla se na své duchovní zkušenosti a sliby, které v dětství vyslovila a byla rozhodnutá pro duchovní život. Přesto trvalo ještě další roky, než mohla do kláštera vstoupit, zápasila s nesouhlasem rodiny, pečovala o nemocnou matku. Zažila si mnoho ponížení a nepochopení, velmi trpěla výčitkami, že matku opustí, ale Ježíšovo volání bylo ale stále silnější. Teprve ve 24 letech se jí podařilo získat souhlas svého bratra k odchodu do kláštera. Vstoupila do řádu Navštívení Panny Marie v Paray-le-Monial, což je asi 30 km od jejího původního bydliště. Řád Navštívení založili na začátku 17. století biskup ženevské diecéze svatý František Saleský a svatá Jana Františka de Chantal. V této řeholi setrvala Markéta Alacoque do konce života pod řeholním jménem Markéta Marie. Žila v poslušnosti a všedních povinnostech svého stavu, vykonávala funkci novicmistrové a později pomocnice matky představené, ale držela se spíše v ústraní, umrtvovala se podle tehdejších zvyklostí a o svých mystických zkušenostech mluvila jen, když to bylo nezbytně nutné. Zemřela ve věku 43 let dne 17. října 1690.

–

„Láska nechce srdce rozdělené, chce všechno nebo nic. Láska vás zjednoduší. Dejte mu tedy lásku za lásku a nikdy nezapomeňte na Toho, kdo za vás z lásky zemřel.“

Úryvek z korespondence Markéty Marie Alacoque

–

Nejsvětější Srdce Ježíšovo se sestře kláštera Navštívení v Paray-le-Monial zjevilo poprvé v roce 1673 jako živé Srdce v Ježíšově těle a symbolizovalo Ježíšovu lásku k lidem. Dne 16. června 1675 se jí zjevilo Srdce Ježíšovo hořící láskou, lásku zneuznanou, která žádá opětování. Poslední velké zjevení proběhlo 2. července 1688. Nebylo snadné zveřejnit Ježíšovo poselství v době, kdy v církvi převládaly moralizující tendence, zvláště proto, že je jeho obsahem také výčitka směrem k zasvěceným osobám. Přesto se postupně Markétě Marii podařilo splnit vše, co si Ježíš přál. Pomohl jí kněz Claude La Colombière, jezuita, který v Paray-le-Monial nějaký čas pobýval. Společně byli prvními skutečnými ctiteli lásky Ježíšova Nejsvětějšího Srdce a šiřiteli spirituality důvěry v Boha a Jeho plné odevzdanosti. Markétu Marii blahořečil papež Pius XI. v roce 1864. Delší čas od její smrti do oficiálního uznání církví způsobila jednak Francouzská revoluce, jednak neslučitelnost její spirituality lásky a důvěry v Boha s převládajícím jansenismem a přísnou křesťanskou morálkou. Svatořečení proběhlo 13. května 1920 za pontifikátu Benedikta XV.

V Paray-le-Monial je možné vedle baziliky Nejsvětějšího Srdce navštívit také kapli Zjevení kláštera Navštívení Panny Marie stejně jako kapli Clauda La Colombièra.

–

„Mějte hlubokou důvěru v Boha a nevzdalujte se nikdy od Jeho milosrdenství, které nekonečně přesahuje naši ubohost. Často se utíkejte do Jeho náruče nebo na Jeho Božské Srdce a dovolte mu, aby s vámi udělal vše, co sám chce.“

–

čerpáno z českých a francouzských internetových zdrojů a z knih: P. Karel Dachovský. Sv. Markéta Marie Alacoque. Praha: Řád, 2001. Svatí na každý den. Říjen – Listopad – Prosinec. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010.

Modlitba k Nejsvětějšímu Srdci

Nejzamilovanější Srdce mé jediné lásky Ježíše, nejsem schopna Ti projevit lásku, čest a slávu v plnosti touhy, kterou mi dáváš, proto prosím nebe a zemi, aby se ke mně připojili, a opěvuji v žáru horoucích serafů tvou lásku.

Ó Srdce hořící láskou, zapal nebe i zemi nejčistším plamenem své lásky, ať shoří vše, co je spoutává, a celé stvoření tak může dýchat pouze tvou láskou. Změň mi celé mé srdce, abych Tě milovala, a spal mě ve výhni své nejhlubší lásky.

DOKUMENT ČESKÉ TELEVIZE O MARKÉTĚ MARII ALACOQUE A PARAY-LE-MONIAL

–

SVATÝ CLAUDE LA COLOMBIÈRE

(1641-1682)

Claude La Colombière se narodil 2. února 1641 poblíž Grenoblu v rodině královského notáře a již v mládí vstoupil k Tovaryšstvu Ježíšovu. Nejbližší okolí bylo jeho rozhodnutím překvapeno, protože se traduje jeho prohlášení, že k zasvěcenému životu choval odpor. Přesto odpověděl na povolání, které pocítil a vstoupil do jezuitského noviciátu v Avignonu. Studoval také v Lyonu, v Paříži i jinde, věnoval se především rétorice a filozofii. V Paříži si ho vybrala také rodina ministra Colberta pro výchovu svých dětí. Jako jezuitský kněz proslul svými kázáními, v nichž se vyjadřoval jasně a srozumitelně. Je známý rovněž jako člověk pevného řádu, věrnosti svému povolání a usilující o dokonalý duchovní život.

V roce 1674 se stal rektorem jezuitské koleje v Paray-le-Monial byl rovněž zpovědníkem sester z kláštera Navštívení. Zde se setkal se svatou Markétou Marií Alacoque, která mu svěřila poselství zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která tou dobou probíhala. Pomohl jí s šířením této úcty a stal se sám horlivým ctitelem Ježíšova Srdce.

–

„Můj Bože, je třeba, abys nám dal nové srdce, něžné a citlivé, které není ani z mramoru, ani z bronzu. Potřebujeme Tvé Srdce! Přijď, milované Srdce Ježíšovo, vstup do středu mé hrudi a zapal tam takovou lásku, která mi umožní milovat Boha tak, jak si žádá.“

Úryvek z 20. kázání: K svátku Božího Těla

–

V roce 1676 byl poslán do Londýna jako kazatel vévodkyně z Yorku, budoucí anglické královny. Protože se zde katolická církev nesměla prezentovat veřejně, Claude žil v ústraní, ale přijímal ty, kteří ho vyhledávali pro jeho moudrost. Počet těchto lidí se zvyšoval, což vyvolávalo u představitelů anglikánské církve nevoli. Mnozí byli zatčeni a uvězněni. Claude pod ochranou francouzského krále unikl smrti, ale musel se vrátit zpět do Francie. Působil v Lyonu jako spirituál mladých jezuitů. Měl však podlomené zdraví a zanedlouho zemřel v Paray-le-Monial (15. února 1682), kde jsou dosud uloženy jeho ostatky v kapli nesoucí jeho jméno. Blahořečen byl tento kněz v roce 1929 za pontifikátu Pia XI. a svatořečil ho na svátek Navštívení, 31. května, papež Jan Pavel II. v roce 1992.

čerpáno z českých a francouzských internetových zdrojů a z knihy Svatí na každý den. Leden – Únor – Březen. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009.

Modlitba důvěry

Můj Bože, jsem přesvědčen, že bdíš nad těmi, kteří v Tebe doufají, a že nic nechybí těm, kteří od Tebe všechno očekávají. Rozhodl jsem se proto žít bez jakékoliv starosti, vše vkládat do Tvých rukou a ničím se neznepokojovat.

Shrnutí úkonu důvěry v Boha, úryvek z 68. kázání, o důvěře

–

JEŽÍŠOVY PŘÍSLIBY TĚM, KDO ZBOŽNĚ UCTÍVAJÍ JEHO SRDCE

(zjevené prostřednictvím sv. Markéty Marie Alacoque)

1. Dám jim všechny milosti potřebné pro jejich stav. 
2. Vnesu pokoj do jejich rodin. 
3. Potěším je v jejich trápeních. 
4. Stanu se jim v životě bezpečným útočištěm, ale zvlášť v hodině smrti. 
5. Vyleji hojnost požehnání na všechny jejich aktivity. 
6. Hříšníci najdou v mém Srdci zdroj milosti a nekonečné moře milosrdenství. 
7. Lhostejné duše se stanou horlivými. 
8. Horlivé duše dosáhnou velké dokonalosti. 
9. Požehnám také domům, kde bude vystaven a uctíván obraz mého Nejsvětějšího Srdce. 
10. Kněžím dám dar, že obrátí i nejzarytější hříšníky. 
11. Jména těch, kteří budou šířit tuto úctu, budou zapsána v mém Srdci a nikdy z Něj nebudou vymazána. 
12. Všem, kteří přijmou svaté přijímání na první pátek v měsíci nepřetržitě v období devíti měsíců, slibuji milost pokání při umírání; nezemřou v nemilosti ani bez svátostí. Mé Srdce jim bude bezpečným útočištěm v posledních chvílích života.

z knihy: P. Karel Dachovský. Sv. Markéta Marie Alacoque. Praha: Řád, 2001, s. 48-49.

–

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

–

PARAY-LE-MONIAL

HISTORIE ÚCTY K BOŽSKÉMU SRDCI